Chamtiví Rakušáci?!

23. ledna 2016 v 12:40 | Kate. |  STUDIUM V RAKOUSKU
Ptali jste se, proč bych už nikdy nechtěla pracovat u svých bývalých zaměstnavatelů.
Tady je odpověď..

Moji šéfové byli bohatí, hodně bohatí. Ostatně jako všichni vlastnící jekékoliv (vydělávající a funkční) gastronomické zařízení v Rakousku.
Měli postavenou rodinnou vilu, nejmodernější vybavení, jen zahrada jim chyběla do nádherného oobydlí.
Už nevěděli, co všechno si mají kupovat.
Byli čtyři. Matka, otec, dcera a syn. Naštěstí (nebo spíš neštěstí) byli mými šéfy starší.
Už na pohovoru byla šéfka naprosto nepřístupná, nepřátelská a odtažitá.
Později jsem zjistila proč.
 

Buďte v obraze!

17. ledna 2016 v 15:21 | Kate. |  Vše o mé maličkosti
Upřímně Vám řeknu, že se nechci rozepisovat o tom, co se od dubna odehrálo.
A myslím, že by to nebavilo ani vás, jelikož už by to nebylo aktuální a nemělo by to takový čerstvý nádech.
Proto vám to sepíšu (snad) stručně a v bodech, budete pak díky tomu trochu v obraze, kdybych se o nějaké z těchto věcí později v nějakém článku zmínila.

(hory ve městě Ischgl, kde jsem byla na návštěvě za přítelem)

- v květnu jsem nastoupila do práce (na praxi) ve městě Tulln v Rakousku
- na praxi jsem si našla PŘÍTELE a měla jsem tak menší problémy s mojí spolužačkou
- můj přítel je rakouské národnosti a jsme spolu něco málo přes půl roku

Už jsi s tím trapná..

17. ledna 2016 v 14:55 | Kate. |  About me
Nejspíš mě (už zase) ukamenujete, za ty moje věčné opouštění a návraty, ale já si nemůžu pomoct.
Mám období, kdy bych psala a psala a mám nápadů plnou hlavu a mám na to čas, ale pak mám období kdy je toho tolik, že i když bych si těch pár minut na článek našla, už není ani chuť.
I když, kždyž nad tím tak přemýšlím, tak se nebudu obhajovat. Vy, co se sem rádi vracíte, mě snad pochopíte a vy, co jste tu noví, se nebojte. Jsem prostě taková.
Člověk by se neměl do ničeho nutit a dělat to z vlastní vůle a chtíče. A tak to dělám já.
Takže se sama po dlouhé době vítám zase u sebe na blogu a snad se nám společně podaří dát blog znovu v pořádku do chodu.
Jsem ráda zpět. :-)

Kate.
 


Potkala jsem anorektičku, aneb mučení povoleno

6. dubna 2015 v 21:29 | Kate |  Téma týdne
Ležím už několikátý den v nemocnici. Včera odpoledne ke mně na pokoj dali novou slečnu. Krásná sedmnáctiletá blondýna.
Ovšem kost a kůže.. A to myslím doslova. Původně se mi to zdálo divné, ale po pár hodnách jsem se už raději ničemu nedivila.
Já:"S čím tu jsi?"
Slečna: "Předávkování (smích) ale ne záměrně."
-"Áha.. a jako .. jak ne záměrně?"
"No chtěla jsem si zlepšit náladu, tak jsem si chtěla vzít antidepresiva, ale
jeden prášek se mi zdál málo, tak jsem si vzala šest."
-"Šest prášků?"
"Ne, šest platíček (smích)."
V tu chvíli mi došlo, že něco asi nebude v pořádku..

Prázdniny v nemocnici

2. dubna 2015 v 19:47 | Kate |  About me
Dámy a pánové, nekřičte hop..
Už od začátku týdne lítám po doktorech, protože mám ve škole 9 dní prázdniny, tak se snažím oběhat všechny doktory, abych nezameškala. A tak jsem dneska skončila na hospitalizaci v nemocnici. Výborně. Prý kvůli vysoké sedimentaci a doléčení chronického kašle (který už mám před dva roky, takže by mě zajímalo co nového vymyslí, protože ješě žádný z doktorů nepřišel na to co mi je.
Takže jsem ráno nastoupila. To že jsem měla na dnešek, na pátek a vlastně na celý zbytek prázdnin plány je asi už nepostatné. Vlastně tu ležím stejně, jako bych mohla ležet doma. Nevidím v tom rozdíl. Ale když budou doktoři spokojení a konečně zjistí co mi je, němám nic proti. A to vám říkám, že doufám, že už na to konečně přijdou.
Ráno jsem přijela na lačno v domění že budu absolvovat odběry. Prdlajs. Absolvovala jsem rentgen dutin a následně ORL. Na oddělení jsem se vrátila na oběd. Tak hladová jsem dlouho nebyla. Ale čekala jsem, že se oběd bude dát alespoň jíst.
Ano, polévka se dala. Ale hlavní jídlo byl... No když to řeknu po svém, tak "kentus". Já chápu že v nemocnicích to nikdy nebyla žádná sláva, ale nechápu, proč nezvolí chutnější úpravu jídel z úplně stejných surovin? Pardon, ale z tuhého masa které se nedá krájet, z rozvařených brambor a rozvařené brokolice v bešamelu by se podle mě dá udělat naprosto výborná zapečená brokolice s masem. No ne?
No, třeba to bude lepší.
Každopádně uvidíme co tu se mnou vymyslí, budu se vám poslušně hlásit :-)
Můžete mi klidně poslat trošku dobré nálady a energie, bude se mi hodit.
Vaše unuděná a vyčerpaná K.

.

I vy, rakouští doktoři?

1. dubna 2015 v 16:31 | Kate |  Téma týdne
Po mojí zkušenosti s lékaři v Rakousku, se pro mě čeští doktoři staly bohy.
Proč? Ono totiž vyšetření od rakouských doktorů není nic příjemného. A teď nemluvím o fyzických pocitech.
Tak tady je můj příběh z hor..

Moc jsem se těšila na lyžařšký pobyt, na který jsme měli jet v březnu s mojí třídou, se třídou z jiného oboru na naší škole a s lidmi z jiné školy ve městě.
Bylo tam nádherně. Hotel na samotě, na vrchu kopce, všude kolem krásné zasněžené hory.. No prostě krása.
Další den ráno jsme obuli lyžáky a lyže a jelo se. Budu se opakovat, ale byla to nádhera. Nikdy jsem ještě nebyla lyžovat jinde než v Česku, takže to bylo pro mě jak z jiného světa.
Po obědové pauze přišlo odpolední lyžování. Sníh byl rozježděný a v "muldách" se téměř nedalo lyžovat.
Samozřejmě že jsem si to chtěla co nejvíc užít, takže jsem na nějaké muldy z vysoka..
Což se mi stalo docela osudným. Sníh se mi nahrnul na lyže a já padala z kopce, padala jsem bohužel hlavou napřed a na tu hlavu jsem taky dopadla. Bolest neskutečná. Spolužáci kteří u mě zastavili mi řeklil, že prý jsem se tak dvě minuty nehýbala (podotýkám že tohle já vůbec nevím). No, každopádně jsem se oklepala a jela jsem dál. Byl konec dne, tak jsme jeli k autobusu. Hlava sice bolela, ale nic jiného mi nebylo.

Nicméně večer se mi udělalo tak zle, že jsem nebyla schopná ničeho...

Diskriminace Čechů v naší škole

27. listopadu 2014 v 15:48 | Kate |  STUDIUM V RAKOUSKU
Takže, už jsem to nemohla dýl vydržet, musím vám prostě napsat jak moc inteligentní a diskriminační školu (tedy spíše učitele) u nás máme.
Ono je sice obecně známo, že Češi a Rakušáci se nikdy neměli moc v lásce, ale když už spolu jednou chodíme všichni pohromadě do jedné školy.. Vlastně nejde ani tak o studenty, mluvím spíše o učitelích. Někteří nám to dávají na jevo dost, někteří zase vůbec.
A jedna z mých učitelek je bohužel ten případ, co to umí dát dostatečně na jevo. My češi se ale nedáme.

Kdy jsem začala věřit lidem..

15. října 2014 v 21:27 | Kate |  Téma týdne
Už docela dlouho se odhodlávám napsat tenhle článek.
Téma mi docela hraje do karet, jen nevím, kde začít. Možná že si k tomuhle článku raději udělejte kafe, nebo čaj.

Den, který bych ráda změnila... Neznám čas, rok, a ani datum toho dne, který bych ráda změnila. Ale jediné co vím, že je to den, kdy jsem začala věřit lidem. Ale myslím si, že to bylo před hodně hodně dávnou dobou, protože mi hodně dlouho trvalo, než jsem přišla na to, jak to skutečně je. Vlastně mi to došlo až tak ve třičtvrtině roku v prvním ročníku na střední.
Napřed jsem si říkala, že to ani není možné, že můžou někteří lidé takoví vážně být. Nechtěla jsem tomu věřit. Časem jsem ale musela. A nebylo to příjemné..

V dnešní době si všichni myslí, jaká je upřímnost fajn věc a jak se upřímnost a ráznost u lidí oceňuje, proto se lidi snaží čím dál tím víc naučit říkat svůj názor a nepřetvařovat se. Neříkám že to není dobře, právě naopak. Je to správné, alespoň pro toho člověka.
Ne každý totiž unese kritiku. Já osobně znám jen pár lidí, které bych mohla spočítat na prstech jedné ruky, kteří si berou kritiku k srdci a neodsuzují lidi, kteří jím do očí řekli, co si myslí.

Je tu totiž pár typů lidí ..

Tag Liebster award

13. srpna 2014 v 13:51 | Kate |  About me
Děkuji za nominaci od slečny z blogu www.artandlove.blog.cz :))
(s dovolením jsem si Tag přeložila do češtiny, tak snad se nebude zlobit)

Podmínky TAGu:
- Poděkuj blogerovi, který tě nominoval
- Napiš o sobě 11 faktů
- Odpověz na 11 otázek, které jsi dostal/a
- Nominuj dalších 11 blogerů, kteří splní tento Tag

11 Faktů o mně:
1. Jsem ve znamení berana
2. Jsem hrozně tvrdohlavá
3. Studuji v Rakousku
4. Nenávidím rakušáky
5. Mám čivavu
6. Jsem vyšší než můj přítel
7. Nemám trpělivost
8. V životě bych si sama nekoupila IPhone
9. Hodně utrácím
10. Miluju tyčinku Twix
11. Právě mám v práci chvilku pauzu.

Otázky od Simi:
1. Věříš v Boha? - Ne, ale věřím, že něco tam nahoře je :-)
2. Kým by si chtěla být? - Kuchařka
3. Co děláš? (právě teď) - Sedím na děsně studených schodech
4. Si děvče, chlapec, muž, žena? - Žena.. doufám :-D
5. Jaké máš domácí zvíře? - Čivavu
6. Kolik ti je? - 15 let.
7. Kdyby si měl/a milion, co by sis koupil/a jako první? - Jídloooooooo
8. Učíš se i přes prázdniny? - Ježiškote ne! :-D
9. Jak se cítíš? (právě teď) - Stýská se mi
10. Co/koho nesnášíš? - rakušáky

Sima bohužel napsala otázek jen 10 (Simo, to není rejpání! :-D ), ale nevadí.
Omlouvám se, ale nemám moc času, tak nominuji blogy jen tři.
1. www.tangleds.blog.cz

A moje otázky.. :
1. Tvoje oblíbené jídlo?
2. Máš radši tílka nebo trička?
3. Jak dlouho máš blog?
4. Co tě baví?
5. Kam jsi cestovala nejdál?
6. Notebook, nebo pevný počítač?
7. Jakými jazyky umíš?
8. Jaké nejpodivnější jméno znáš?
9. Jakou máš velikost nohy?
10. Kdy jsi dnes vstávala?
11. Co máš za telefon?

Týjo, bylo to docela odreagování od práce, díky Simi :-D
Posílejte TAG dál.

K.

Faleš a nevychovanost v Rakousku

12. srpna 2014 v 14:15 | Kate |  STUDIUM V RAKOUSKU
Mám dneska volno v práci, díky bohu za to. Musím vám totiž říct pár věcí o tom, co se to tu u nás vlastně děje.
Jak určitě víte, jsem už přes dva měsíce na povinné praxi v rakousku v hotelu, kde pracuji jako praktikantka v kuchyni.
Náš šéf je samozřejmě rakušák. A taky je to na první pohled poznat. Ze začátku byl docela milý, během celé doby jsme s ním neměly problém, tedy až na to že po nás občas vyjel, ale pak se nám omluvil.
V poslední době je to ale čím dál horší. Hned vám uvedu příklad. Stála jsem v kuchyni, na chvilku jsem se zamyslela a probral mě jeho řev "Ty KRÁVO BLBÁ, podej mi ten plech se zeleninou." (v té ošklivé němčině to znělo o něco hůř).

Kam dál