Duben 2015

Potkala jsem anorektičku, aneb mučení povoleno

6. dubna 2015 v 21:29 | Kate |  Téma týdne
Ležím už několikátý den v nemocnici. Včera odpoledne ke mně na pokoj dali novou slečnu. Krásná sedmnáctiletá blondýna.
Ovšem kost a kůže.. A to myslím doslova. Původně se mi to zdálo divné, ale po pár hodnách jsem se už raději ničemu nedivila.
Já:"S čím tu jsi?"
Slečna: "Předávkování (smích) ale ne záměrně."
-"Áha.. a jako .. jak ne záměrně?"
"No chtěla jsem si zlepšit náladu, tak jsem si chtěla vzít antidepresiva, ale
jeden prášek se mi zdál málo, tak jsem si vzala šest."
-"Šest prášků?"
"Ne, šest platíček (smích)."
V tu chvíli mi došlo, že něco asi nebude v pořádku..

Prázdniny v nemocnici

2. dubna 2015 v 19:47 | Kate |  About me
Dámy a pánové, nekřičte hop..
Už od začátku týdne lítám po doktorech, protože mám ve škole 9 dní prázdniny, tak se snažím oběhat všechny doktory, abych nezameškala. A tak jsem dneska skončila na hospitalizaci v nemocnici. Výborně. Prý kvůli vysoké sedimentaci a doléčení chronického kašle (který už mám před dva roky, takže by mě zajímalo co nového vymyslí, protože ješě žádný z doktorů nepřišel na to co mi je.
Takže jsem ráno nastoupila. To že jsem měla na dnešek, na pátek a vlastně na celý zbytek prázdnin plány je asi už nepostatné. Vlastně tu ležím stejně, jako bych mohla ležet doma. Nevidím v tom rozdíl. Ale když budou doktoři spokojení a konečně zjistí co mi je, němám nic proti. A to vám říkám, že doufám, že už na to konečně přijdou.
Ráno jsem přijela na lačno v domění že budu absolvovat odběry. Prdlajs. Absolvovala jsem rentgen dutin a následně ORL. Na oddělení jsem se vrátila na oběd. Tak hladová jsem dlouho nebyla. Ale čekala jsem, že se oběd bude dát alespoň jíst.
Ano, polévka se dala. Ale hlavní jídlo byl... No když to řeknu po svém, tak "kentus". Já chápu že v nemocnicích to nikdy nebyla žádná sláva, ale nechápu, proč nezvolí chutnější úpravu jídel z úplně stejných surovin? Pardon, ale z tuhého masa které se nedá krájet, z rozvařených brambor a rozvařené brokolice v bešamelu by se podle mě dá udělat naprosto výborná zapečená brokolice s masem. No ne?
No, třeba to bude lepší.
Každopádně uvidíme co tu se mnou vymyslí, budu se vám poslušně hlásit :-)
Můžete mi klidně poslat trošku dobré nálady a energie, bude se mi hodit.
Vaše unuděná a vyčerpaná K.

.

I vy, rakouští doktoři?

1. dubna 2015 v 16:31 | Kate |  Téma týdne
Po mojí zkušenosti s lékaři v Rakousku, se pro mě čeští doktoři staly bohy.
Proč? Ono totiž vyšetření od rakouských doktorů není nic příjemného. A teď nemluvím o fyzických pocitech.
Tak tady je můj příběh z hor..

Moc jsem se těšila na lyžařšký pobyt, na který jsme měli jet v březnu s mojí třídou, se třídou z jiného oboru na naší škole a s lidmi z jiné školy ve městě.
Bylo tam nádherně. Hotel na samotě, na vrchu kopce, všude kolem krásné zasněžené hory.. No prostě krása.
Další den ráno jsme obuli lyžáky a lyže a jelo se. Budu se opakovat, ale byla to nádhera. Nikdy jsem ještě nebyla lyžovat jinde než v Česku, takže to bylo pro mě jak z jiného světa.
Po obědové pauze přišlo odpolední lyžování. Sníh byl rozježděný a v "muldách" se téměř nedalo lyžovat.
Samozřejmě že jsem si to chtěla co nejvíc užít, takže jsem na nějaké muldy z vysoka..
Což se mi stalo docela osudným. Sníh se mi nahrnul na lyže a já padala z kopce, padala jsem bohužel hlavou napřed a na tu hlavu jsem taky dopadla. Bolest neskutečná. Spolužáci kteří u mě zastavili mi řeklil, že prý jsem se tak dvě minuty nehýbala (podotýkám že tohle já vůbec nevím). No, každopádně jsem se oklepala a jela jsem dál. Byl konec dne, tak jsme jeli k autobusu. Hlava sice bolela, ale nic jiného mi nebylo.

Nicméně večer se mi udělalo tak zle, že jsem nebyla schopná ničeho...